Dne 3.12.2005 byla vyhlášena veřejná sbírka Zvíře v nouzi. Chcete-li finančně podpořit jaroměřskou záchrannou stanici, odešlete dárcovskou SMS ve tvaru DMS ZVIREVNOUZI JAROMER na číslo 87777. Cena SMS je 30,- Kč, záchranná stanice obdrží z každé SMS nejméně 27,- Kč. Více informaci na www.zvirevnouzi.cz

David Číp, 2005-12-07

Podzim je již definitivně tady
Naši krajinu opustila již většina stěhovavých ptačích druhů - namátkou třeba čápi, kukačky, krutihlavi, slavíci, ťuhýci obecní, sedmihlásci,... Popřejme jim co nejšťastnější cestu, aby čápi co nejméně umírali na elektrovodech a otravami po postřicích na sarančata, aby slavíci a ostatní drobní pěvci neskončili jako pochoutky na stolech ve Francii, Itálii, Španělsku a jinde, aby oslněné lelky nesrazili automobily, aby chřástalům, cvrčilkám, modráčkům a dalším vodním ptákům nebyli zničeny a vysušeny další mokřady a jiné tahové zastávky.... Podzim je také doba vhodná pro úpravu vaší zahrady tak, aby se stala oázou života kde žijí ptáci, ještěrky, žáby i třeba ježci. A o obojím si teď povíme...

Co s nalezeným ježkem
Mnoho lidí si na podzim klade otázku, co s nalezeným malým ježečkem. Přežije či nepřežije pichlavý brach útrapy zimy a zimného spánku, mám ho vzít a zachránit, nebo ponechat v přírodě? Ještě donedávna jsme jako ochránci přírody tvrdili, že malí ježci, kteří k určitému datu nedosahují určité hmotnosti, je nutno vzít, neboť nepřežijí zimu. Chtěli jsme tak alespoň trochu eliminovat ztráty na našich silnicích, které jak všichni víme, jsou obrovské. Jenže doba již trochu pokročila a s ní pokročily i výzkumy na ježčích populacích. Zjistilo se, že toto tvrzení je pravdivé pouze za určitých okolností. Zcela zásadní pro přežití ježků (malých i velkých) v přírodě není totiž jejich hmotnost, ale především dostatek vhodných zimovišť v místech kde ježek žije. Dříve bývala u každého stavení hromada dřeva, za ní stála kolna či stodola se senem, vedle byla uskladněny balíky slámy, v rohu zahrady bylo nahrabáno listí,... Všude tady nacházeli ježci ukrýt a bezpečí jak v průběhu celého roku, tak zejména přes zimu. Mohli zde rodit a vychovávat mláďata i trávit zimní spánek. Jenže pak došlo k náhlému obratu. Naše zahrady a venkovská hospodářství se velmi změnila. Zmizela hospodářská zvířata – zmizelo seno i sláma, začalo se topit plynem – zmizelo i dřevo, dřevníky a stodoly ztratily svoji funkci a byly zlikvidovány, na jejich místo nyní nastoupil jako mor rozlezlý krátce střižený "anglický" trávníček a to ne jenom na "Západě" či u nás, ale nyní již téměř po celé Evropě. A ti borci ježci, kteří nám do dnešních dnů ještě zázrakem vydrželi a přežívají většinou jen díky tomu, že buď mají veliké štěstí, nebo umí dobře kličkovat mezi koly automobilů, dostávají další a mnohde definitivní ránu. Nemají přes zimu kde spát a kam se ukrýt.

Máte na zahradě malého ježka, je vám sympatický a chcete se s ním potkat i po letošní zimě? Pokud máte starou a tradiční venkovskou či příměstskou českou zahradu, stačí, když ho do doby dokud ježek neusne zimním spánkem budete na zahradě přikrmovat. Vhodné je syrové i vařené maso, psí a kočičí konzervy (ale ty bez sóji, umělých barviv a ochucovadel), které můžete smíchat i třeba s vařenými těstovinami či rýží, nebo namočené granule. Jestliže však máte vy a vaši sousedé zahradu střiženou jako podle pravítka a na širokých "anglických planinách" se vám z dřevin v rožku vedle trpaslíka krčí jenom čtyři tůjky, tak ani ježečka přikrmovat nemusíte. Pokud vám tam totiž nějaký nešťastník do dnešních dnů ještě vůbec přežil, tak tuhle zimu už zcela určitě nepřežije. Jestliže nezměníme naše zahrady, bude zbytečné snažit se zachraňovat ježky přes zimu, neboť případné zachráněnce nebude kam vypustit (respektive nebude možné je vypustit tak, aby když už je nepřejede auto, nezahynuli vlivem nedostatku zimovišť a úkrytu).

Náprava je možná
Pokud vám záleží na ježcích, ale také na celé řadě dalších obyvatel, kteří svůj nový (mnohdy jen náhražku za lidmi zničený) domov našli poblíž našich staveních, tak neváhejte a přispěchejte s nápravou. Co se ježků týče, tak je opravdu žádoucí, aby jste jim někde na vaší zahradě vytvořili nové zimoviště. Může to být alespoň metr vysoká kupa starého listí či sena, umístěná někde v klidném koutě. Také pro ježky můžete vyrobit boudu, která bude sloužit právě také tomuto účelu. Ježčí stloukané zimoviště je však také pochopitelně nutné zaizolovat listím, slámou či senem, a to jak zevnitř, tak z venku. To je však teprve začátek.
Vytvořte takovou zahradu, která ježkům nabídne i další úkryty a hlavně dostatek potravy. Na stříhaném trávníčku rostou jen dva, či tři druhy trav, sedmikrásky, případně jetel nebo pampelišky. Proto je zde i žalostně málo hmyzu a zkrátka co se přírody týče, tak žalostně málo všeho.

Jak by tedy měla vypadat zahrada tak, aby nebyla chudá a nastala se travní pouští, ale naopak oázou překypující fascinujícím životem živočichů a rostlin?

Plot: živý plot je pochopitelně živý a pro živočichy příznivější i když je jen z masově rozšířených zeravů (tůjí). Pro zahradní obyvatele je však daleko lepší vysázet volně rostoucí živý plot. Ještě lépe je když použijeme místní druhy dřevin a necháme se inspirovat přírodou. Vhodné dřeviny pro živé ploty jsou tak například divoké svídy, střemchy, kaliny, krušiny, zimolezy, kručinky, maliny, babyky, řešetláky, dříny a celá řada dalších druhů, které nám rostou za humny. Pochopitelně neměli bychom přerýpávat dřeviny vzácné a chráněné (např. lýkovec), či rabovat zvláště chráněná území. Opravdový milovník přírody pak neváhá do volně rostoucího živého plotu použít i dřeviny pichlavé jako je hloh, šípek či trnka, nebo i jedovaté jako třeba brslen, navíc přitom důsledně dbá, aby se jednalo opravdu jen o rostliny z okolí, kvůli zachování místního genofondu.

Travnatá plocha: není pravdou že "anglický trávníček" nemá na zahradě milovníka přírody své místo. Na místech kde se často chodí, nebo se jezdí autem, či si hrají děti má trávníček jistě své místo. Nesmí však pohltit celou zahradu i váš volný čas který strávíte lopocením za smradlavou sekačkou (volný čas se dá využít daleko lépe i aktivněji). Tam kde není použití trávníku nutné by pak měla být obyčejná a přece tolik krásná louka, plná kopretin, zvonků, kohoutků, "kominíčků", "bouřky" a dalších překrásných divokých rostlin. Bohužel tolik krásných zahradních palouků už nesmyslná mánie se zahradními sekačkami pohltila. Vypěstovat trávníček zvládne jak vidět na našem bavorizovaném venkově snad opravdu každý, zkuste si však vrátit zpět původní květnatou louku! Sázím na to, že jediným výsledkem bude místo krátce střiženého monotónního trávníku, jen dlouze přerostlý, leč stejně monotónní trávník bez jediného květu (snad vyjma již zmiňovaných sedmikrásek a pampelišek).

Dřeviny: Stejné dřeviny které jsme použili do živého plotu můžeme pochopitelně použít i jinde v zahradě. Podle velikosti zahrady i cítění majitele můžete pochopitelně vysadit i nějaké divoké stromy (lípa,habr, dub, buk, bříza, borovice, jedle,...) nebo ovocné dřeviny. Každopádně jen už proboha nepoužívejte kombinaci smrk pichlavý (či ztepilý), který obklopuje nějaký kultivar jalovce či cypřišku, škumpa a tůjka. Když se podíváte na naše zahrady tak jistě i vy postřehnete, že tato kombinace by se dala označit za národní záležitost...
Pro ptáky i hmyz jsou také bezvadné popínavé dřeviny (zejména třeba břečťan) které je dobré vysadit jak na stěny domu, tak i na staré stromy. Pokud vám uschne jabloň či jiný starý strom, pokud je to jen trochu možné tak jej nekácejte. Nechejte ho porůst nějakou popínavou rostlinou, která ho znovu oživí. Mrtvý strom se stane dalším místem pro život. Svůj domov zde najde spousta hmyzu (například zlatohlávci či interesantní nosorožík kapucínek), který bude mimo jiné i potravou pro ptáky a jiné živočichy.

Ostatní prvky vhodné pro podporu života ve vaší zahradě: vhodné je v  zastíněném koutě založit kompost, který poskytuje životní prostředí mnohým bezobratlým živočichům, za kterými sem však zavítají rádi ptáci i třeba ježci. Velmi důležité až téměř zcela zásadní může být i větší či alespoň menší jezírko (s pozvolným sklonem břehu, žádná zakopaná káď) a opět s našimi druhy rostlin, nejlépe z okolí. Mokřad si na své zahradě založí asi jen opravdoví nadšenci, ale volně skládané kamenné zídky či alespoň skalku (nemělo by se jednat o sbírku nerostů a minerálů, ale o jeden druh kamene, nejlépe také z okolí) si může vytvořit rovněž každý. O hromadě listí a zimoviště pro ježka kdesi zastrčeném v koutku jsem se již také zmínil, neměli bychom zapomenout ani na ptačí budky či napajedla (pokud se vám na zahradu zmiňované jezírko opravdu nevejde). Pak už zbývají věci které jsou už jen opravdu pro veliké nadšence a přirodomili, jako jsou hotely pro hmyz, kořenové čistírny, ranná sukcesní stádia či úhory, ale o tom zas někdy příště.

David Číp 2005-10-09

Viděli jste už na louce kvést orchideje?

Letošní rok je mimořádně bohatý na volně rostoucí orchideje, proto by každý milovník neměl již více meškat a vyrazit co nejdříve do přírody obdivovat tyto jedny z nejúžasnějších a evolučně nejvyvinutějších rostlin. Kdo chce jít na jisto, měl by vyrazit do podhůří Orlických hor a Krkonoš, kde v těchto dnech na podmáčených loukách kvetou např. prstnatce májové. Pokud návštěvník zavítá do některého zvláště chráněného území, neměl by pochopitelně vstupovat mimo vyznačené cesty. Zrovna nyní je totiž největší riziko, že svojí neopatrností pramenící z neznalosti může do země navždy zadupat např. některou jemu neznámou ač méně nenápadnou o to však vzácnější rostlinku, která zde roste v posledním exempláři na poslední lokalitě. Doporučujeme proto k návštěvě spíše některé dosud nechráněné a přesto krásné louky s dostatkem půvabných rostlin včetně orchidejí, které se nalézají třeba v povodí říčky Olešenky u obce Rzy nedaleko Olešnice v Orlických horách (více info na www.jaro.jaromer.cz - Velkojaroměřský pozemkový spolek). Kromě prstnace májového, můžeme dosud v přírodě z dalších orchidejí na vlhkých loukách vzácně spatřit ještě například prstnatec pleťový a Fuchsův, na sušších místech ještě roste třeba vstavač nachový, osmahlý či kukačka, v lesích a křovinách pak také vemeníky, hlísník hnízdák a už jen velice vzácně i střevíčník pantoflíček.

Jak dlouho je ještě uvidíme?

Současný žalostný stav našich orchidejí odráží celkový kritický stav naší přírody. Tak například bylo v minulosti ve východních Čechách evidováno více jak 300 lokalit (těch neevidovaných bylo minimálně ještě jednou tolik) vstavače kukačky, který byl proto dokonce dříve nazýván vstavačem OBECNÝM (!). Nyní po celých východních Čechách tato orchidej roste na pouhopouhých maximálně pěti lokalitách! Navíc se většinou jedná o přestárlé a velice ohrožené populace, takže je možné, že nebudou-li podniknuty kroky na jejich záchranu, dojde k úplnému vyhubení této dříve hojné rostliny. V podobné situaci je třeba i vstavač osmahlý, vojenský, či mužský, bohužel vstavač bahenní byl ve východních Čechách již zcela vyhuben, vstavač štěničný pak dokonce vyhynul v celé ČR! Podobný osud však nepostihl pouze nápadné orchideje, ale drtivou většinu volně žijících rostlin a živočichů. Proto ochránci přírody již dávno bijí na poplach a pokoušejí se poslední zbytky přírodního bohatství zachránit. Abychom neodbíhali od orchidejí, tak se například během posledních pěti letech podařilo zachránit další existenci vstavače osmahlého na jedné ze dvou existujících lokalit na Náchodsku. Populaci tvořenou už pouze jediným kvetoucím jedincem ochranáři svojí prací a vhodnými zásahy podpořili natolik, že v letošním roce zde kvete už téměř 30 rostlin. Bohužel ochrana přírody je stále a neprávem na okraji zájmu veřejnosti, proto se jedná spíše o ojedinělý případ. Prosíme tedy každého, komu není osud naší přírody lhostejný a chce se kochat jejími krásami kochat i v budoucnu, aby se aktivně zapojil do její záchrany. Připomínám však, že pouhé dodržovaní zásad slušného chování v přírodě ji bohužel nezachrání. Je nezbytné, aby každý přiložil ruku k dílu a opravdu pro přírodu začal něco aktivně vytvářet. Pro stovky volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin se bohužel už nic dělat nedá, byly vyhubeny (to znamená navždy). Přesto se ale ještě na některých místech dochovaly střípky někdejšího přírodního bohatství, které lze zachránit a stojí za vynaloženou námahu. Tedy pojďte s námi do toho, mnoho času už opravdu nezbývá!

Střevíčník pantoflíček je jedna z našich nejvzácnějších orchidejí. Roste ve světlých lesích, pokud víte o některé lokalitě (případně o dalších cenných územích) informujte za účelem záchrany těchto přírodních hodnot ČSOP JARO Jaroměř nebo Agenturu ochrany přírody ČR, středisko Pardubice

David Číp 2005-06-14

Ne jednomu návštěvníkovi přírody se v těchto dnech může poštěstit setkat se na poli či na louce s malým krčícím se zajíčkem. Bohužel však zdaleka ne každý nálezce ví, jak se má v této situaci zachovat. Ačkoli je nejlépe potichu, opatrně (v okolí se mohou nalézat skrytí sourozenci) a urychleně opustit místo s mláďaty, mnozí lidé propadají neukojitelné touze roztomilé "opuštěné" mláďátko "zachraňovat". Drazí lidé, ujišťujeme Vás, že zajíček se krčí ve své jamce proto, neboť je to nejosvědčenější způsob, jak uniknout zraku predátora (za kterého považuje pochopitelně i Vás). Opravdu mu není zima, nepotřebuje potěšit, konejšit a pohladit či pomazlit, dokonce i přes to, že chlupatá kulička budí jednoznačný dojem, že snad ani k ničemu jinému nemohla být stvořena. Zaječice krmí svá mláďata pouze třikrát za den, nejčastěji z večera a brzy ráno. Po většinu dne se tedy u mláďat nezdržuje, aby nebudila svojí přítomností pozornost predátorů - je tedy pochopitelné, že ji u mláďat neuvidíte.
Vychovat malého zajíčka do dospělosti není rozhodně snadný úkol ani pro odborníky, natož pro laiky. Navíc člověk není samozřejmě schopen připravit zajíce na přežití v přírodě, tak jak ho to naučí jeho pravá máma. Přesto jsou každoročně záchranné stanice pro volně žijící živočichy na jaře zaplavovány domněle "opuštěnými" mláďaty. Jestliže Vám není líto pracovníků záchranných stanic, kteří se během jarních měsíců mátožně plouží pod vlivem probděných nocí, kdy musí krmit hladové zajíčky, kuny, srnčata, ježčata, tchořata, veverky, aby přes bílý den krmili mláďata ptáků, tak prosíme alespoň kvůli samotným zvířatům NEZACHRAŃUJTE MLÁĎATA ZBYTEČNĚ. Pokud přece jen máte podezření, že mládě které jste nalezli je opravdu a skutečně opuštěné, tak ještě než se rozhodnete vzít jeho "záchranu" do svých rukou, vytočte číslo některé nejbližší záchranné stanice a poraďte se o tom nejprve s odborníky. Je to totiž základní předpoklad pro opravdu smysluplnou záchranu! Kontakty na záchranné stanice naleznete na adrese http://csop.ecn.cz/handicap/index.php .

David Číp 2005-04-17

Jaro už je opravdu v plném proudu, budí se nám stromy a keře, ale nejnápadnější je probuzení hájové květeny. Snad každý milovník přírody si musel povšimnout barevných koberců sasanek, orsejí a dymnivek. Na Zvolské stráni u Jaroměře a na prudkém zalesněném svahu v Brodě nad Labem rozkvetly vzácné křivatce nejmenší. V listnatých lesích nyní nápadně voní vzácné rozkvetlé keře lýkovce vonného.
Už se k nám navrátilo hodně ptačích druhů, čápi bílí i černí již opravují svoje hnízda, své písně už u nás zpívají pěnice černohlavé i pokřovní, švitoří první vlaštovky, vyzpěvují budníčci menší, pěvušky modré a další ptačí mistři.
Obojživelníci v nižších polohách již většinou ukončili svoje každoroční jarní putování na místa kde se rozmnožují a proto již rybníky v noci ožívají chóry žabích hlasů, které jsou v případě kuňky ohnivé velice melancholické, v případě rosniček či skokanů skřehotavých však i velice hlasité, slyšitelné až na několik kilometrů.
Také se již objevily první vážky. Jedná se sice o jediný druh - šídlatku hnědou, ale i ta je symbolem rozprouděného jara. Z motýlů již poletují babočky kopřivové, paví oko, bílé C i žluťásci řešetlákoví.

David Číp 2005-04-15

Co se jiných ptáků týče, tak u nás stále ještě sem tam proletují hejnka brkoslavů, což jsou pro změnu zase hosté ze severu, kteří by se měli již postupně navracet zpět na daleký sever. Je však možné, že se někteří brkoslavi u nás zdrží až do května, jak se tomu čas od času děje. Podobně se zde stále ještě drží severské káně rousné, ale i ony se již připravují na odlet.

Jiní ptáci však už mají úplně jiné starosti, protože už mají dávno založené své rodiny a nyní starostlivě zahřívají na hnízdech svoje vajíčka. Týká se to například největších pěvců – krkavců velkých, kteří většinou k velké nelibě myslivců roztroušeně hnízdí v lesích na Náchodsku. Se stejnou, či ještě větší nevolí se u této skupiny obyvatel setkávají i výři velcí. Početnost této dříve velice vzácné sovy doznala v posledních letech dramatických změn. V důsledku přísné ochrany se výři postupně navrátili na místa, na kterých byli člověkem vyhubeni. Ačkoli jsou i nadále přísně chráněni, měl tento rozmach výří populace zásadní vliv na novou vlnu pronásledování ze strany člověka. V důsledku toho se stavy velkého nočního lovce na některých místech začaly znovu snižovat. Tento jev nastal například na Broumovsku. Na některých místech našeho kraje se však ještě populace výrů prozatím udržela na donedávna nezvykle vysoké úrovni, jako například v jihozápadní části Náchodska.

Podobně jako výr, se do našeho kraje pomalu začíná navracet další ptačí predátor, v minulosti nemilosrdně vyhubený jako potravní konkurent člověka lovce, je to dravec s černou kápí kata – sokol stěhovavý. Zatím tato rarita hnízdí v počtu cca dvou párů na skalách Broumovska. V těchto dnech také i sokoli zasedají na své snůšky a jsou proto velice citliví na vyrušování ze strany člověka. Je pochopitelné, že když samici někdo vyruší ze sezení na vejcích, tak mohou vajíčka v této zimě velice rychle zastydnout a hnízdění vzácného dravce je pro celý letošní rok definitivně zmařeno. Apelujeme proto na návštěvníky Adršpašsko-Teplických, Broumovských (i Prachovských) stěn, aby se proto při prohlídce skal chovali nanejvýš obezřetně a důsledně dodržovali případná omezení ze strany ochrany přírody. Respektovat zakázané zóny, kde nelze v tomto období slézat skály musí i horolezci, neboť také na jejich disciplinovanosti úzce závisí úspěšný průběh hnízdění vzácného sokola stěhovavého.

David Číp 2005-03-10

Nezaujali vás poslední dobou v zasněžené zimní krajině nápadní ptáci s velmi barevným peřím a načepýřenou chocholkou, hladově hltající zapomenutá jablka na jabloních podél silnic a v ovocných sadech? Nepřilétl vám dokonce takový neobvyklý host na krmítko? Zkrátka už jste viděli brkoslavi severní? Pokud ne, tak se rozhodně teple oblečte a začněte po nich pátrat ve svém okolí. Tito pozoruhodní ptáci k nám sice přilétají téměř každou zimu, ale pouze jednou za tři až sedm let má tento přílet charakter invaze, kdy se u nás objevují stovková hejna. Právě za takových podmínek si jich nepovšimnou pouze vycvičené oči a uši zkušeného ornitologa, ale upoutají pozornost i u laika, který se v jednotlivých druzích ptactva až zase tolik nevyzná.

Setkání s brkoslavem je opravdový zážitek nejen z toho důvodu, že se jedná o pestře zbarveného ptáka, který přes své načepýřené peří vypadá na stromě jako roztomilá plyšová ozdobná kulička, ale také zejména proto, že ve své domovině ani na svých zimovištích nejsou tito ptáci pronásledováni. Z tohoto důvodu se jen velice málo bojí lidí a proto si mnohdy celé hejno můžete dlouho prohlížet i třeba jen z necelých dvou metrů.

Jestliže jste patřičně naladěni na brkoslaví vlnu a již se těšíte jak vyrazíte do terénu, přidáme ještě několik rad. Nejlepší je vyrazit hned po ránu, to jsou totiž brkoslavi nejčilejší a také nejhladovější a máte proto největší šanci se s nimi setkat. Vyplatí se vyrazit na místa, kde se ještě na stromech udržela jablka, jeřabiny či další dužnaté plody (např. plody rakytníku). Často se také tito ptáci vyskytují společně s až stovkovými hejny daleko plašších drozdů kvíčal v alejích podél silnic a cest a v otevřené krajině na okrajích měst či i přímo ve vesnicích v zahradách a ovocných sadech. Kromě očí hlavně využívejte své uši, neboť tito ptáci se téměř neustále ozývají poměrně nápadným, zvonivým, vysokým a do dáli se nesoucím hlasem. Létají nejčastěji v hejnu a velice přitom připomínají hejno špačků. No a pokud tyto ptáky ani přes intenzivní pátrání ve svém okolí nespatříte, tak zavítejte k Jaroměři. Již od začátku ledna se jich zde vyskytuje asi 500. Donedávna se krmili na stromech zejména podle silnice z Jaroměře na Lázně Velichovky, či z Jaroměře do Zaloňova. Ještě cca týden se zde budou zdržovat, ale postupně společně s armádou kvíčal již téměř zkonzumovali téměř veškerá jablka (brkoslav má velice rychlé trávení, bylo zjištěno že sežrané sousto může z ptáka „vyjít druhou stranou“ již za pouhých 14 minut, takže není divu, že zásoby starého ovoce mizí z přírody docela rychle), a budou proto hledat jiné lokality. Ostatně tento trend lze již pozorovat nyní, kdy se velké hejno roztrhalo na menší skupinky, které se potulují v širokém okolí Jaroměře (například v posledních třech dnech i v Čáslavkách a Dolanech. V úzké závislosti na počasí se začnou již na konci února navracet první ptáci zpět k dalekému severu, ale některé jednotlivé opozdilce či menší hejnka lze v letech invaze pozorovat až do května. Na jednu stranu tedy je na setkání s hejny brkoslavů už poměrně málo času, ale jestliže budete chodit do přírody často, měli by jste se s tímto ptačím skvostem v letošním roce alespoň minimálně jedenkrát setkat. A pokud ani přesto náhodou nebudete mít štěstí tak nevadí, jistě se zde setkáte s dalšími přírodními zajímavostmi, neboť jenom příroda umí přichystat ta nejkrásnější překvapení. Proto neváhejte a vyrazte ven, ačkoli je naše příroda už bohužel hodně zničena, přesto ještě poslední zbytky z její někdejší slávy stále ještě stojí za zhlédnutí. Takže pojďte s námi ven, je tam pořád ještě krásně...

David Číp 2005-02-03

Novinky ze světa internetu